Jsme malá zahradnická firma specializující se na realizace zahrad a parků včetně veškerých drobných staveb: koupacích jezírek, altánů, pergol, kamenných zdí a dalších zahradních doplňků.
Působíme po celé České republice především
v soukromé sféře. Bohužel není v našich silách vyhovět každému potenciálnímu zákazníkovi a není to ani cílem této prezentace. Upřednostňujeme zakázky,
kde je vyžadován osobitý přístup jednotlivce a práce odvedená do posledního detailu. Především pak místa, která mají blízko přírodě, popřípadě místa, která nemají sice blízko k přírodě, ale mají majitele,
který se tak chce cítit. Stráně, balvaniště, skály, stepy, písčiny, mokřady, rašeliniště, vřesoviště atd. to jsou výzvy, kterých se nejlépe zhostíme. Máte přání, které jsem nezmiňoval?
Ozvěte se! Máme rádi výzvy, které vyžadují přemýšlení.
Má cesta začala jedním nalezeným kaštanem.
Již se nepamatuji, jestli mi byli tři, nebo čtyři roky a rovněž okolnosti nálezu zmiňovaného kaštanu jsou už dávno z velkého zapomenuty. Velmi dobře si ale vzpomínám na skutečnost, jaký dojem na mě to zvláštně kulaté, hnědé, lesklé cosi udělalo. Byl jsem jím tak okouzlen, že si maminka nemohla nepovšimnout
a patrně to ji utvrdilo v tom, aby vnesla světlo do mé dětské nevědomosti. Vzala ten kaštan, a se slovy, že za pár dní něco uvidím, ho položila na mokrou vatu. Každý den jsem se zvídavostí sledoval, co se bude dít, abych pak později začal chápat, co je klíček, kořínek a list. Nemohl jsem se na to vynadívat. Byl jsem tím přerodem, v dětských očích něčeho neživého v živé, absolutně pohlcen. A tehdy, tehdy jsem pochopil, kde se bere strom.
Dětství jsem prožil na malé jihočeské vesničce ze všech stran obklopené lesy. A že měly co nabídnout! Teď tedy nemám na mysli houby. Byl jsem obklopen velmi rozmanitou krajinou, kde se hluboké smrčiny střídají s řídkými bory plných nekonečných porostů borůvčí a vřesů, tu a tam přerušených nevelkými malebnými rašeliništi, kde se nad hlubokými údolími potoků vypínají skalnaté vysychavé doubravy, aby pak opodál přešly
v rovinatou krajinu plnou rybníků, močálů a rákosin. Bohudík nepolíben v té době mobilními technologiemi a dík otci, pracujíc jako lesník, který, jak jen mohl, brával mě s sebou do lesů, a mým kamarádům, kdy jsme při dětských hrách nevědomky poznávali přírodu do nejmenších detailů, jsem měl velké štěstí, že jsem vyrůstal v srdci toho všeho. Tehdy jsem si to samozřejmě neuvědomoval, ale dnes vidím, že právě toto období nejvíce ovlivnilo mou tvůrčí osobnost a dodnes nejvíce těžím z poznatků, které jsem získal bez jakýchkoliv znalostí přírodních věd, jako malé dítě.
Někdy ve třinácti letech se rozhoduji, že bych se měl začít aktivně věnovat oboru, který byl mému srdci nejmilejší. Vybaven v té době notným množstvím knih jsem začal sbírat semena stromů a keřů a z nich pak, s vidinou závratných zisků, pěstoval sazenice. Když jsem se pak v patnácti letech rozhodoval kam na studia, se slovy, že chci být „ten, co se hrabe v hlíně“ … nastupuji na výuční obor Zahradník, i přes částečnou nevůli rodičů. Později si pak pod tlakem okolností dodělávám ještě střední školu
s ekonomickým zaměřením. Při studiích se stále věnuji pěstování okrasných rostlin, pronikám do tajů oboru, a coby nadějný školkař se připravuji na dráhu osoby samostatně výdělečně činné. Je to období, kdy nemám vůbec žádné peníze, ale mám chuť a velikou vůli dotáhnout věci do zdárného konce. Je to období, kdy se učím tesařským, řezbářským, kamenickým, zednickým, zámečnickým a mnoha dalším činnostem, protože ačkoliv mě rodiče v rámci možností podporují, zdaleka to nestačí na to, abych si mohl najmout řemeslníky na budování okrasné školky a přilehlého zahradnictví. No…a když jsem to měl všechno vypěstované a vybudované, tak přišlo hořké zklamání. Uměl jsem sice vypěstovat, ale neuměl prodat.
Začínám při chvilkách nabízet své služby zahradníka…. Tu a tam zasadit nějaký živý plot, osázet svahy kolem nově zbudovaného rodinného bazénu, občas nějaká předzahrádka atd. atd. To byly zakázky, kterými jsem startoval, abych se později, poučen
z chyb, vypracoval k drahým projektům, které už zdaleka nejsou jen o zahradnické stránce, ale krom rostlin v sobě propojují vodu, dřevo, kámen a mnoho dalšího. Na školkařství jsem nezanevřel. Pěstuji ale již jen výhradně rostliny, které chybí na trhu nebo postrádám jejich soliterní velikosti, popřípadě rostliny vzácné, které chci lépe poznat a uvést do praxe.
V době, kdy píši tyto řádky, je mě šestatřicet let (r.2020). Svou činnost už dávno nevnímám jako práci, ale jako umění. Inspiraci z dětských let v rámci časových možností doplňuji cestami za přírodou po celém světě, a do budoucna hledím s optimismem pevně věříc, že budu moci i nadále posouvat jak své, tak oborové možnosti.
Možná, že teď čekáte nějakou zaručenou moudrost, co to zahrada je. Toho je však plný internet. Raději se Vám pokusím přiblížit, co touto prezentací hledám:
Jsem fascinován jednoduchostí. Neumím to dost dobře popsat. Není to jednoduchost ve smyslu, ve kterém jí vnímá většina lidí. Mohu to ale například mimo jiné velmi dobře připodobnit k houslím. Ačkoliv je to nástroj, který já ani Vy neumíme vyrobit a zdánlivě je velice složitý, přesto přese všechno je natolik jednoduchý, že už ho jednodušeji udělat nejde. Důkazem toho jest, že řekněme minimálně za nějakých čtyři sta let je téměř nepozměněn. Ba co víc housle vyrobené v osmnáctém století jsou lepší než ty dnešní. Samy o sobě jsou uměleckým dílem a větší jednoduchosti už nelze dosáhnout. Taková jednoduchost existuje i v zahradnickém oboru. Věřím, že se jí dosáhnout dá, avšak v žádném případě to není samozřejmost a vyžaduje velké poznání. Nehledám všednost, která je často obhajována slovy: „hele takhle se to má dělat, protože tak to dělají ostatní“. Nehledám rádoby výjimečnost obhajovanou slovy: „hele takhle se to má dělat, protože tohle je nejmodernější trend,“ ale právě tu zmiňovanou jednoduchost; absolutní souznění rostlin, místa a člověka. Zdánlivě nic těžkého, a přesto tak složitého.
Každý z mých kolegů, by řekl, že to umí. Ale umí to jen do té doby, dokud bude dané místo pravidelně udržovat. Ne nadarmo se říká že: „Zahradník dělá, co může a příroda si dělá, co chce.“ To ale platí jen do doby, dokud zahrada nedosáhne určitého souznění (symbiózy). To není, přinejmenším ve starých zahradách a parcích, nic neobvyklého. Popřípadě se stačí podívat na jakoukoliv přírodní scenérii. Nikdo ji neudržuje, a přesto je dokonalá. V krátkém časovém úseku (jeden rok) se může zdát stálá. Ve skutečnosti je to ale neustálý přerod; obměna rostlin a živočichů, řídící se principy přírody, které jsou zdánlivě nepostřehnutelné. A přesně těmito principy se bude řídit i Vaše zahrada. Tak jí vnímám…zahradník není ten, co jí za všech okolností musí vytvářet a usměrňovat, ale ten, co jí jen nedbale řídí a učí se z jejích potřeb.
Možná, že teď čekáte nějakou zaručenou moudrost, co to zahrada je. Toho je však plný internet. Raději se Vám pokusím přiblížit, co touto prezentací hledám:
Jsem fascinován jednoduchostí. Neumím to dost dobře popsat. Není to jednoduchost ve smyslu, ve kterém jí vnímá většina lidí. Mohu to ale například mimo jiné velmi dobře připodobnit k houslím. Ačkoliv je to nástroj, který já ani Vy neumíme vyrobit a zdánlivě je velice složitý, přesto přese všechno je natolik jednoduchý, že už ho jednodušeji udělat nejde. Důkazem toho jest, že řekněme minimálně za nějakých čtyři sta let je téměř nepozměněn. Ba co víc housle vyrobené v osmnáctém století jsou lepší než ty dnešní. Samy o sobě jsou uměleckým dílem a větší jednoduchosti už nelze dosáhnout. Taková jednoduchost existuje i v zahradnickém oboru. Věřím, že se jí dosáhnout dá, avšak v žádném případě to není samozřejmost a vyžaduje velké poznání. Nehledám všednost, která je často obhajována slovy: „hele takhle se to má dělat, protože tak to dělají ostatní“. Nehledám rádoby výjimečnost obhajovanou slovy: „hele takhle se to má dělat, protože tohle je nejmodernější trend,“ ale právě tu zmiňovanou jednoduchost; absolutní souznění rostlin, místa a člověka. Zdánlivě nic těžkého, a přesto tak složitého. Každý z mých kolegů, by řekl, že to umí. Ale umí to jen do té doby, dokud bude dané místo pravidelně udržovat. Ne nadarmo se říká že: „Zahradník dělá, co může a příroda si dělá, co chce.“ To ale platí jen do doby, dokud zahrada nedosáhne určitého souznění (symbiózy). To není, přinejmenším ve starých zahradách a parcích, nic neobvyklého. Popřípadě se stačí podívat na jakoukoliv přírodní scenérii. Nikdo ji neudržuje, a přesto je dokonalá. V krátkém časovém úseku (jeden rok) se může zdát stálá. Ve skutečnosti je to ale neustálý přerod; obměna rostlin a živočichů, řídící se principy přírody, které jsou zdánlivě nepostřehnutelné. A přesně těmito principy se bude řídit i Vaše zahrada. Tak jí vnímám…zahradník není ten, co jí za všech okolností musí vytvářet a usměrňovat, ale ten, co jí jen nedbale řídí a učí se z jejích potřeb.
Bezkonkurenčně nejlepším krajinářem je příroda sama. Je ukázkou bezpočtu variací symbiózy rostlin, jakožto i jejich přizpůsobivosti
k půdním a klimatickým podmínkám.
Samozřejmě nesmím zapomenout na nepřeberné množství písků, štěrků, valounů, balvanů a mnoho a mnoho dalšího, jež je běžnou součástí každé přírodní scenérie. S trochou nadsázky se z ní
dá číst stejně dobře, jako z kterékoli učebnice, nebo knihy. Tak se kupříkladu stalo, že jsem pěšky přešel celý alpský hřbet z Vídně až do Monaka, abych si udělal lepší obrázek o alpské
vegetaci, nebo se ocitl uprostřed venezuelských deštných pralesů, abych si prohlédl pískovcové útvary tamějších stolových hor…
Mimochodem myšlenka rozsáhlejšího využití pískovce v soukromé zahradě je velmi živá a její zhmotnění čeká možná právě na Vás.
V neposlední řadě nesmím zapomenout na několik cest do Střední Asie, kde vegetace přizpůsobená suššímu klimatu, bude možná zanedlouho příkladem i pro české zahrady. Stále je co objevovat.
Návštěva každého místa vnukne nápad, jak to, či ono uplatnit. Zbývá jen doufat, že se mi podaří alespoň některé myšlenky ještě naplnit.
Tomuto oboru se věnujeme již pouze okrajově, a to především
v ucelených zakázkách. Mám teď hlavně na mysli především práce ve výškách, nikoliv výsadbu stromů,
které se věnujeme v podstatě dennodenně. Na přání zákazníka jsme schopni pokácet jakýkoliv strom lanovou technikou od koruny dolů. Dále provádíme redukční, obvodové, výchovné,
zdravotní a další odborné řezy stromů, včetně jištění korun dynamickými a statickými vazbami.
Je to obor, kterému se již několik let nevěnuji. Touto formou chci pro Vás vyjádřit jen několik poznatků, které jsem cca za deset let zájmu nasbíral. Za tu dobu mám minimálně 120 osobních sběrů, převážně jehličnatých čarověníků. S každým utrženým kouskem jsem si vždy říkal, jaký poklad si z lesa odnáším. Při naroubování pak přišlo velmi často zklamání, neboť nezřídka se stává,
že rostliny získané i z velmi hustých trsů, rostou mnohem rychleji a zdaleka ne tak kompaktně. Z těch sto dvaceti kusů jsou něčím výjimečné a použitelné pro zahradnickou praxi tak tři, když nebudu tak kritický, možná deset. Ten zbytek se většinou podobá nějaké již zaběhnuté a léty prověřené rostlině a nemá velkou cenu ji nahrazovat.
Další nešvar, a to především u borových (Pinus sylvestris), velmi kompaktních čarověníků je jejich náchylnost k sypavce. V tomto směru vidím velký potenciál v rostlinách získaných z klečí, které ačkoliv zmíněnou chorobou také trpí, zdaleka to není v takové míře.
Výše napsaným v žádném případě nechci odradit potenciální sběratele. Vidím ale důležitost nepodlehnout pokušení u každého klacku, který v lese zahlédnu. Má osobní zkušenost je taková, že na jednom hektaru starého borového lesa jsou tak cca 4 čarověníky. Podobné množství bude patrně i u smrkového a jedlového lesa, ale protože je do nich nesrovnatelně hůře vidět, úspěšnost je nižší. Zato v listnatém lese můžete chodit celý den a nenajdete nic….jsou prostě vzácné. Nepochybuji o tom, že právě jich by zahradní praxe široce užila. Já osobně bych velmi uvítal čarověník z hlošiny úzkolisté, neboť zakrslá forma této nenáročné rostliny zcela chybí.
Mohl bych se dalece rozepsat, ale to není předmětem této prezentace. Nezbývá, než Vám popřát hodně sběratelských úspěchů a dobrou volbu.
Prodáváme řezané vánoční stromky z vlastních plantáží, které, na rozdíl od řady našich konkurentů, řežeme až v době těsně před vánoci (cca 14 dní), díky čemuž Vám stromek opravdu vydrží. Můžete u nás sehnat: jedli kavkazskou, bělokorou, ojíněnou, dále borovici lesní, černou, blatku a smrk ztepilý, pichlavý (stříbrný), omoriku. Rovněž se v předvánočním čase zabýváme sběrem a prodejem jmelí.
Roman Sekal
Bechyňská Smoleč 64
Bechyně 391 65
okres Tábor
Sídlo firmy:
Sudoměřice u Bechyně 145
Sudoměřice u Bechyně 391 72
IČ: 735 00 283
DIČ: 8403031747
